Žijeme v době přesycené informacemi. Pro mnohé začíná být těžké posoudit, která informace je pravdivá a co je nesmysl. Nehledě na to, že široký výběr vytváří prostor pro extrémní nerozhodnost. Aktivní sebevzdělávání a schopnost zastavit se, se tak stává jedním z klíčů napomáhajícím kvalitnějšímu rozhodování, komunikaci, seberozvoji aj. Ne nadarmo se říká, že máme jedny ústa a dvě oči a podle toho bychom je taky měli používat. Také cestování zásadně rozvíjí vzdělání, což koneckonců ukazuji v ostatních článcích. Je možné spojit cestování se schopností zastavit se? Může ono propojení pomoct aktivně se vzdělávat? Na to si odpovíme dále.
Sebevzdělání můžeme zjednodušeně chápat jako proces vzdělávání (tzn. získávání poznatků, učení se) bez zásahu učitele. Jinými slovy, vzdělávám se „po svém“. Způsobů, jak se aktivně vzdělávat je spousta – od čtení knih, inspirativních meetingů, prokousávání se výzkumy a odbornými články, navštívení přednášek atd.
Cestování je jedna z cest aktivního sebevzdělávání. Abychom si cestování co nejvíce užili, je fajn vědět kam jedu, jak tam pojedu a co tam můžu dělat. V zahraničí procvičím cizí jazyk a zjistím, že gramatické poučky jsou sice fajn, ale komunikace na nich nestojí. Můžu pokračovat donekonečna. Koneckonců člověka, který nevytáhl paty z České republiky poznáte během krátké doby, nemá přehled a věří zažitým předsudkům.
Jak se lze zastavit, když zrovna cestuji? Paradoxně není nutné sednout na místo a hodinu tam meditovat. Stačí jen zavřít ústa a pozorovat. Všímat si krajiny kolem sebe, architektury, chování lidí. Najednou uvidíte velehory a v nich ukotvené domy, ne-li celé vesnice a dojde vám, jakou práci dalo něco takového vytvořit. Vidíte tunely vyhloubené ve skalách a cesty, které jsou jedinými příjezdovými cestami. Vidíte, že žijete v luxusu i přesto, že si lidé v domovské zemi neustále stěžují, jak je to u nás na sh..t. Uvidíte lidi, kteří si neváží toho, co mají, věčně nespokojení „králíčci.“ Uvidíte lidi, kteří mají to, co mají díky tvrdé práci, neberou nic jako samozřejmost a jsou prostě šťastní tady a teď.
Cestování ukazuje jak překonat sama sebe. Ať je to lezení do kopce přes kamení a pichlavou trávu, kdy zdoláváte převýšení 900 m na 3 km s 10 kg batohem plným foto výbavy, protože věříte, že ten výhled bude stát za to. Balancování na tenkých cestičkách, kdy je za vámi sráz a strach z výšek se snažíte snížit hecováním sama sebe. Pomocí cestování pochopíte, kdo jste, když se postavíte na vrchol hory, kterou jste ani neměli v plánu zdolávat, prostě jste se ztratili a někam došli. Uvidíte, jaké můžete mít možnosti pokud nebudete chrápat na vavřínech, když zjistíte, že té paní, která stojí na vrcholu dvoutisícovky s vámi, táhne na 80.
Anebo si sednete mezi kamení, vytáhnete proteinovku, koukáte do dálky a najednou si uvědomíte, že meditujete.
Pak pochopíte, že pokud něco opravdu chcete, tak si cestu prostě vytvoříte.
