Bylo to jedno z těch krásně prosluněných ran, kdy vstaneš a říkáš si, „dneska by to šlo, dám si svůj první maraton v horách.“ Jasně, dřív jsem už 42km v horách uběhla, ale chybělo mi do maratonu 50m, takže se to nepočítá. Od té doby jsem si dávala v horách sem tam for fun long kolem 30km, magická maratonská hranice však nepadla.
Onoho rána začínáme cupitání v Ostravici. V plánu je hřebenovka s 1700m převýšením zakončená v Mostech u Jablunkova. Garmin slibuje maraton, modrá obloha pohodový běh. Že se koncem dubna na Lysé stále lyžuje, jsme čekali. Brodění ve 20cm rozbředlém sněhu už ne. Respektive ne celých 41,9Km. Rozčvachtanou sněhovo – bahnitou parádu okořeněnou nádhernými výhledy do Polska a Tater si užíváme víc než 9h. Tehdy slyším větu „zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní,“ která mění moje chápání běhů, během kterých si opakovaně sahám na dno, jako něco, co mě mentálně posouvá za hranice mých představ. Tehdy si říkám: „na Lysou mně nikdy, nikdo nedostane a když už, tak nejdřív v červenci.“
Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní
Martin Šmíd, denik.cz
O několik měsíců později zkouším maraton znova, tentokrát na závodech v Istrii. Jediným cílem bylo doběhnout na občerstvovačku s čokoládou před jejím uzavření. Běželo se parádně, vyjma prvních 15Km, kdy jsem si na 6. Km vypila 1,5l vody a zbývajících 10Km zažívala Saharu. Na tolik očekávané občerstvovačce ignorujíc výběr z několika druhů čokolád sahám po citronech a cole. Zbytek závodu postupně zrychluji, v závěru si užívám i sprintík.
Maratonská meta konečně padla. Co teď?
Snaha překonat cíl, kterému se smálo dokonce i moje okolí, mi ukázala, že když člověk opravdu něco chce a dá to toho srdce, nakonec si svůj cíl splní. Rozvíjet se skrze běh mě baví, proto netrvá dlouho a padá moje zapřisáhlé – Nikdy – Lysá.
Musíš věřit sám sobě, dokonce i když o tobě celý svět pochybuje.
Sri Chinmoy
„Dáme LH24?“ Návrhu se bráním necelých 14 dní, kdy sonduji informace od známých, kteří mají tento závod za sebou. V hlavě však plánuji od kterého kola nebude srabácké kňučet a zda si dám za odměnu borůvkový mega knedlík nebo vege-bruger z Eco-burger. Aby Lysé nebylo málo, objevuje se mi v hledáčku LHUT, jež je dle slov známých nádherným závodem.
Občas se stává, že v něco věříme, dáme do toho srdce, ale okolí má na naše snažení jiný názor. Čekáme podporu od nejbližších a může se stát, že i od nich nepřijde. A to je právě ten moment, který nás posouvá a rozvíjí nejvíc. Musíme se spolehnout na sebe, jít za srdcem a svůj sen si prostě vybojovat.