Druhá část cesty italskými Dolomity vedla přes horské masivy, turistikou opomíjeného městečka Limone, ledovcové jezero Lago di Garda a italskou metropoli Bolzano. Cílem cestování a focení je více pozorovat než mluvit. Ztišení se, meditace mezi horami, relax na skalnatých vrcholech a překonávání strachu z výšek konečně nese své ovoce. Začínám si všímat více okolí, uvědomovat si souvislosti a tvořit další cíle. A proto, že miluji hry a výzvy, nafotím další část cesty mobilem.
Už po prvních snímcích vidím markantní rozdíl mezi Xiaomi a zrcadlem Nikon. Zásadní rozdíl je v množství pixelů a barvách. Vidím, jak je focení se zrcadlovkou pohodlné. Nastavíte si od expozici, barevnost, zkrátka cokoliv. Jediné, co musíte pořádně promyslet (pokud ovšem umíte perfektně ovládat svou zrcadlovku), je kompozice. Hravost u mobilu končí výběrem formátu a režimu. Kromě vymýšlení kompozice, maturuji s expozicí a stabilizací obrazu. Vidím, že postprodukce bude zábavou na dlouhé zimní večery. A taky, že byla. Díky absenci pixelů a ochuzenou barevností typickou pro mobily, bylo použití filtrů a layoutů téměř nemožné. Nicméně mravenčí práce značně posunula limity mé trpělivosti a otevřela dveře novým nápadům, které mohu v postprodukci raw fotek využívat. Focení mobilem je super pro lidi, kteří potřebují něco nějak nafotit, moc neřešit postprodukci a nechce se jim tahat s celou fotovýbavou.
Přesto, že nejsem fanda tahání těžkého batohu s fotovýbavou, tak ve srovnání s množstvím času, které věnuji následným úpravám, aby se fotka dostala aspoň na úroveň „přijatelné“, raději ten batoh ponesu. Nicméně jako trigger pro spuštění tvořivosti, je photo – phone challenge, naprosto bezvadná.
