Night Run, noční zážitkový běh, který se letos běží na osmi místech v republice, není jen o běhání, ale především o podpoře. Night Run pojí všechny, kdo se rádi hýbou a zároveň mění slova v činy. Povídat o tom, jak podporuji, je jedna věc, ale zvednout zadek a jít si zaběhat, pomoct anebo jen darovat finanční částku, je realita.
Night Run je zároveň prvním zátěžovým testem úspěšnosti projektu Coach vs. Teacher, jehož cílem bylo zlepšit rekonvalescenci vymknutých kotníků a zároveň prokázat vliv tréningu s crossfitovými prvky na běžecký výkon. Před čtyřmi měsíci padl verdikt půl roku bez běhu, ještě před měsícem jsem pajdala s ortézou. Co myslíte, povedlo se?
Od organizátorů Night Run jsem dostala šanci běžet v týmu BlogRun charitativní Avon Běh o délce 5km. Velice si této šance vážím a je mi ctí, že mohu zároveň podpořit boj proti rakovině prsu, protože část startovného věnuje Avon právě na prevenci a podporu takto nemocným ženám.
Příprava
Lékař běh naprosto zatrhl. Co teď? Prvotní roli hraje psychika. Nechcete smířit s tím, že budete půl roku bez pohybu a nezaběhnete si závody, na které se připravujete skoro rok. Nastává bod zlomu, kdy se rozhodujete mezi sebelitováním a možností „něco s tím dělat“. Jediný pohyb, který byl před 4 měsíci možný, byly rehabilitační cviky a chůze.
Postupně jsme začleňovali cviky na posilování vazů kotníků, a tak se zrodil projekt Coach vs. Teacher. Kdy jsme s trenérem Fit Factory Třinec tvořili specifický tréningový plán, který je zároveň rehabilitací a přípravou na závody (Výběr cviků, frekvenci tréningů najdete v článku Coach vs. Teacher). Nastala čtyřměsíční dřina. Posledním bodem přípravy byla psychická příprava. Den před závodem se dostavily klasické „předzávodní potíže“, kdy strach nabyl takových rozměrů, že doslova paralyzoval. Naštěstí do Třince dorazil Marian Jelínek (sportovní kouč olympioniků, Karolíny Plíškové a bývalý trenér Jágra), který vysvětloval, základní principy koučování a práce se stresem.
Den D – Night Run
Na místě jsem asi 2h před startem, prohlížím si Masarykovo náměstí a místo, odkud startuji. Mezitím vybíhají děti. Líbí se mi jejich nadšení, běž až na krev. Jejich plamínky v očích mě uklidňují, vždyť o nic nejde, jdeme si to užít. Hoďku na to se mě ujímá Danny Šulc, který má pod palcem celou naši kategorii a seznamuji se s dalšími. Sdílíme svoje zážitky z běhu, a tím se začínám na běh těšit. Pak jdeme na Warm Up, který je zakončen angličáky 🙂
Najednou stojím v koridoru sama. Nikdo neposkakuje, nikdo nehecuje. Na OCR závodech typu Spartan se hecují lidi i mezi sebou. Je mi jasné, že se musím vyhecovat sama. Snažím se maximálně soustředit na výkon. GO! Vybíhám ani nevím jak, asi 5s běžím v první 10, pak mě začínají všichni předbíhat 😀 Nadšení tím opadává a je mi jasné, že se musím soustředit na běh, ne na umístění. První kilometr se snažím sladit dech, nemyslet na bolest z přepáleného startu a soustředit se jen na běh. Předbíhají mě kluci z týmu. To mě nabudilo, vím, že v tom nejsem sama. Připomínám si, že běžím pro děti, pro ženy s rakovinou, že pomáhám. Najednou záblesk a vidím metu 4km. Moment, kdy je cíl blízko, ale ještě tam nejsem. Meta mi rozhodila pozornost, nemůžu popadnout dech, vzpomínám na poučky trenéra. Míjí mě nějaký stařík se slovy „chtělo by to méně cigaret a víc běhat“. Tím mě naštval, cigaretový kouř nesnáším. Přes bolest předbíhám dědulu a další 3 lidi. Objevují se schody, hledám si cestičku mezi davem a beru je po 2. Cílová rovinka, slyším dech a jak se nějaká holka za mnou hecuje, aby mě předběhla. Moje „nezávodní já“ řve „nenech jí to“. Dobíhám do cíle naprosto šťastná. Povedlo se! Kotníky vydržely a zvládly 5km bez bolesti. V cíli již vegetuje část týmu, sdílíme nadšení a zážitky z běhu. V převlékárně kontroluji sms s časem, pištím radostí „já mám osobko!“ Cizí slečny piští se mnou 😀 Sdílená radost, maximální radost.
Hodnocení Night Run:
– Již teď víme, že Projekt Coach vs. Teacher a speciálně sestavený tréningový plán, má podstatný vliv na zkrácení rehabilitace cca o 2 měsíce.
– Zásadní roli při sportovních výkonech má sportovní coaching. Původně cíl byl uběhnout 5km i přes bolest. Aby byl cíl splnitelný, stanovila jsem si čas pod 40 min. Absolutně jsem nečekala, čas 31:29, ani 58. místo ve své kategorii (umístění v 1/3).
Co z toho vyplývá?
Pokud něco skutečně chcete, jděte za tím. Nenechte se odradit okolím, najděte si svou cestu. Důležité je, najít si optimální cestu, tedy poslouchat své tělo. Je důležité nechtít vše hned. Propracujte se k tomu, vystupte ze své komfortní zóny, užívejte si to a dokážete nemožné. Přeji hodně štěstí! 🙂