Život v denních rutinách je bezesporu pohodlnější a klidnější, proč ale nepodpořit trochu dětské radosti a nevyzkoušet něco nového? Zkoušení nových věcí procvičí mozek, obohatí člověka o nové zkušenosti a v neposlední řadě nastolí psychickou pohodu. Poznání vlastních limit může být příjemným bonusem.
Ona „nová věc“ nemusí být nic radikálního. Ráda běhám, a tak jsem milované ultra v lesích vyměnila za biatlon. Konkrétně Beskydský biatlon – charitativní závod dvojic podporující rozšiřování povědomí o darování kostní dřeně. Sama jsem v registru pár let. Sice moje kostní dřeň ještě nikoho nezachránila, ale to neznamená, že to nemůže být zrovna ta tvoje.
První biatlon v životě – klíčová příprava
Biatlon jsem nikdy neběžela. Dokonce nevím, jak se na tento typ závodu trénuje. Moje pravidlo „nejdu na závod nepřipravena“ je nadobro zlomeno.
Příprava má formu chatu, kdy s Terkou domlouváme název týmu a outfit, protože když už to nevyhrajeme, můžeme aspoň dobře vypadat na fotkách. Závod si jdeme užít.
V závodě nám štěstí přálo
Nastal den D a my stojíme na startu s dalšími běžci z týmu Jahůdky. Jsme tam snad všichni z týmu a máme nejsilnější support 😀 V půlce prvního okruhu, přesněji na kopci, zjišťuji, že jsem přepálila start. „Jsou to krátká kola a medaile máš jen z krátkých běhů, bude to v pohodě“, uklidňuji se, zatímco osud svíjí smíchem.
První kolo střílíme s Terkou jako snipeři, což nám (aniž bychom to tušily) vyneslo 3. pozici v závodu. V druhém kole mi dochází, že lehký sprint nebude taková brnkačka, jak jsem si myslela. Naneštěstí si vystřílíme i pár trestných kol. Tušíme, že třetí kolo bude na krev.
Rozhodující závěr
Třetí kolo je na krev. Jsem docela ráda, že jsme s Terkou zvolily růžový outfit, neboť zbarvení tváře není tak alarmující, jako u těch, kdo volí světlé barvy. Poslední kolo rubeme jako správné Jahůdky a probíháme spolu cílem. Nádherný pocit. Poté zjišťujeme, že jsme fakt třetí a na stupních vítězů držíme balanc spolu s holkami, které nám vysvětlovaly, jak se drží puška.
Stálo to za to?
Závod jsme si moc užily. Trasa v terénu s krásnými výhledy neměla chybu a organizace závodu byla také perfektní. Panovala příjemná atmosféra. Jako bonus si odnáším nové zkušenosti, adrenalin v žilách, radost z běhu a psychickou pohodu po běhu. Co víc si přát?
Foto: František Raška, Veronika Petrášková (zdroj FB Beskydský biatlon)
