Série zážitkových nočních běhů Night Run je unikátní projekt, jehož cílem je zvýšit povědomí o rakovině prsu a její prevenci. Zrádná nemoc si každoročně vybírá daň v podobě až 2000 životů, a to i přesto, že prognóza na vyléčení je kolem 80%. Včasná diagnostika je tedy klíčová. Kromě toho, část startovného jde právě na prevenci tohoto onemocnění. Loni jsme v sérii Night Run vyběhali krásných 205 000 Kč (více na Avon za zdravá prsa).
Ráda podporuji dobré věci a loni jsem si závody moc užila, proto jsem ani letos neváhala a jakmile se spustily registrace, data závodů Night Run zaplnily můj diář. Letos byl ostravský závod zároveň mým testovacím závodem. Zajímalo mě, zda má změna v tréningovém plánu efekt na výkon. Kromě crossfitu, které mám zaměřené aerobně, přibyly dvakrát týdně tréningy thaiboxu. Je mi jasné, že se na konečném výsledku podílí X dalších faktorů. Jak závod probíhal? Nastalo nějaké zlepšení? Čtěte dál 🙂
Den D Night Run Ostrava
Stejně jako loni jsme si mohli vybrat z několika tras – Dětské závody INNOGY KIDS CUP, SBERBANK FAMILY RUN – 2 km, AVON BĚH 5 km a NN NIGHT RUN 10 km. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla zjistit rozdíl mezi závody, zvolila jsem Avon běh. Klasická předzávodní neuróza přišla už několik dní před závody. Snaha snížit nervozitu ujišťováním se, že vlastně o nic nejde, byla naprosto zbytečná. Navíc letos chyběl můj sparring Dan, který kvůli zranění kolene mohl fandit maximálně tak telepaticky.
Vzhledem k tomu, že všichni mí kamarádi jsou buď lemry líné, nezávodní typy anebo děsně zaneprázdnění, když se jedná o závody na čas, nezbývalo, než se s tím poprat sama a být svým vlastním koučem. A tak stojím na startu, říkám si „teď by bodlo hecování s Danem“ a čekám až moderátor připomene hlavní důvod závodu, tedy běh za zdravá prsa. Upínám se na myšlenku, že si po přečtení tohoto reportu pár z vás řekne „ok, podpořím dobrou věc“, vyplní registračku a postavíme se na start společně.
Odpočítáváme 10, 9… najednou se ozve výstřel a já běžím jak namydlený blesk. Nádherný pocit běžet s prvními pěti. Přeji ho každému. Po prvních 500m doznívá v těle adrenalin. A je po pocitu. Dochází mi, že jsem přepálila začátek. Stejné tempo si celý závod chtě nechtě neudržím. Začínají mě předbíhat další závodníci, což je docela demotivující. Moje „nezávodní já“ radí „kašli na ně, běžíš pro radost“. Soustřeďuji se na dech. Postupně odeznívá bolest ve stehnech způsobená přepáleným začátkem a včerejším tréningem thaiboxu. Užívám si běh parkem, kolem řeky po nezpevněné stezce a svůj pravidelný dech. Moje užívací tempíčko rozhodí ostrý loket pitomečka se sluchátky, který takto „oběhne“ ještě pár lidí přede mnou.
Vzpomínám na přednášku Mariana Jelínka a snažím se plně soustředit na běh. Asi se mi to povedlo, protože se mě chytl závodník s blikající čelovkou. Snaha utéct blikání, marná, drží se mě jako klíště. Holka přede mnou sundává čelovku do ruky, mává s ní tak, že jsme ozáření všichni za ní. „Svítíš do očí“ snažím se zachránit situaci. Závodníci za mnou již patřičně držkují. Marné, další se sluchátky. Na posledních schodech jsem jí konečně předběhla. Vyklepat nohy na rovince a jedem dál. Slyším hudbu, cíl musí být blízko. Najednou se přepínám do „šelmího režimu“ nevnímám bolest, okolí, ani míjené závodníky.
Cílovka, medaile s kočičkou, nemůžu popadnout dech, ale je to nádhera! Další silný moment zažívám u výsledků, kde zadávám své číslo a zjišťuji, že jsem ve své kategorii první. „To je nějaká blbost“ říkám si, osobko jsem stopro neměla.
Šla jsem za organizátory, zda nemají ve výsledcích chybu. Paní z organizace mě ujišťuje, že ne. Vůbec mi to nedochází. V životě jsem nikdy první nebyla. Jdu k výsledkům podruhé.. to prostě není možné… fotím výsledek a rozdýchávám.
Z opojení mě vytrhne paní, která si chce také zkontrolovat výsledek. Má plné ruce, zadávám jí závodní číslo do systému a gratuluji k jejímu času. Říká mi „víte, hodina není dobrý čas, měla jsem i lepší. Ale se svými 1XX Kg jsem spokojená. Navíc, na rakovinu mi umřel manžel a ještě jeden člen z rodiny. Běžela jsem pro ně.“
V ten moment se pro mě stává hrdinkou závodu. Od závodníků se očekávají dobré výkony, koneckonců dělají to, co milují, mají osobní trenéry, podporu rodiny a sponzorů. Ale zvednout se z gauče, neřešit váhu a další blbosti, užít závod a ještě běžet pro cizí lidi, kteří to potřebují, to je jiná liga.
Tímto zdravím paní od výsledků, skvělou organizaci Night Run a sponzory, bez kterých by to opravdu nešlo. Děkuji také partnerům běhu za krásné dárky a ceny, Daniele Šigutové, Martině Botyánszké a Martinu Vaňkovi za tréningy a rodině za podporu.