V sobotu (14.10.) jsem měla možnost běžet Night run v Olomouci. Myšlenka podpořit boj proti rakovině se mi líbí, propaguji i další ze série závodů NN Night. Podaří se mi udržet si čas z minulého Night runu? Ráno tomu moc nenasvědčuje. Den začíná s migrénou. Touha podpořit dobrou věc je silnější, a tak vyrážím na 200 km cestu s tím, že to dám i když bych ten závod měla jít.
Olomoucý night run se nesl v duchu rekordů, celkem běželo 1734 závodníků. V Dětských závodeh INNOGY KIDS CUP startovalo na 250 dětí (z toho 70 v kategorii do 6 let). BOSCH FAMILY RUN běželo 350 běžců. Následoval 5km závod AVON BĚH a 10km NN NIGHT RUN.
Olomouc nabízí skvělé možnosti pro běh. Je tam spousta parků, cyklostezek i běžeckých tras. Čekám silnou konkurenci. Přesto, že nás poběží přes 1700, organizace na místě sviští jako po drátkách. Nečeká se dlouho ani na toaletu. Závodníci mají možnost rozptýlit pozornost ve stánkovém „městečku“, kde si můžou zahrát hry, koupit kafe nebo sportovní vybavení.
Zanedlouho stojím v koridoru před startovní páskou. Nervozita vrcholí. Slečna přede mnou, je tak natěšená, až mi několikrát skočila na nohu při svém rozeskakování a naklepávání svalů. Minuty do startu se zdají být nekonečné. Konečně odpočítáváme 10,9.. výstřel a vybíháme.
Asi po 200m cítím, jak mi těžknou nohy. Jsou jak z betonu. Předbíhá mě stále více lidí, dokonce i děti. Snažím se soustředit na dech, nohy a trasu. Moc mi to nejde, zas mě někdo předběhl. Nohy stále neposlouchají. Smiřuji se s tím, že si čas z minulého Night runu zřejmě neudržím. Hlavou mi probleskne hláška „jsi ubulánek, ve všem vidíš problém.“ Oblíbená teze kamaráda, který mě v krizích rád popichuje. To mě naštvalo. Přece to jen tak nevzdám? Teď je nejdůležitější nezastavit.
Hlavou se mi honí slova trenérky „soustřeď se, dýchej.“ Nevnímám nic jiného než cestu přede mnou. V dálce slyším hlas moderátora, musím být blízko. Hlavně nezastavit! Postupně předbíhám pár lidí, to mě nabíjí novou energií. Jakmile v dálce zahlédnu růžovou bránu, běžím se na max. Nevnímám nic jiného než bránu a dech. Najednou vidím tabuli s časem 28.04, cíl proskočím radostí. Podařil se mi osobák, to jsem nečekala. Podle z výsledkové listiny zjišťuji, že jsem osobák posunula o 3,5 minuty, ve své kategorii končím 36, celkově pak 200. Not bad.
Na to, že den začal s migrénou a prvotní cíl bylo „nějak absolvovat závod“, jsem naprosto spokojená. Je mi jasné, že bez pravidelných tréningů zaměřených na sílu, výbušnost (crossfit) a zvyšování fyzické kondice (thaibox), se mi může o závodění leda tak zdát. Poděkování patří především Como-3 gym, kde trenéři pracují také s osobností. Trenérka přesně ví, kde mám rezervy a na co je potřeba se zaměřit, abych podala v dané situaci co nejlepší výkon.
V neposlední řadě patří poděkování také Danielu Šulcovi, který má pod taktovkou kategorii blog run za support a veškerou organizaci. Dalším závodem je Zombie run v Praze. Na závod se chystám spolu s žáky. Není to žádná školní akce. Když se žáci dověděli o sérii Night run, chtěli si ho také zkusit. Myslím si, že je klíčové podporovat zájmy dětí, a tak si společně užijeme závod.