Nejvýše položené město v Evropě (1560m), švýcarský Davos, se na pár dní stává mým útočištěm. Východními Alpami jsem jen projížděla s jednodenními zastávkami. Možnost proběhnout se poprvé v dvoutisícimetrových výškách s nadšením vítám.
Po příjezdu do kempu postavíme stan během hodiny, natěšení na první vrcholy, svištíme do hor. První pokořenou dvoutisícovkou se stává Weissfluhgipfel (2834m), kde naše cupitání hřebenovkou začíná. Počasí je doslova pohádkové. Technický terén, který se učím běhat mě zabaví natolik, že než se naděju, míjím vrchol Strely (2636m). Odtud krásné hliněno-kamenité cestičky končící v nebesích střídají mírné seběhy a nakloněné 20° roviny. Kopec střídá kopec až k vrcholu Chörbsch Horn (2651m), který ač měl ze všech zmíněných nejnižší výšku, dal nejvíc zabrat. Zjišťuji, že 500m výškových v Jeseníkách nebo Beskydech je naprostá pohodička oproti stejným 500m v nadmořské výšce nad 2500m. Řidší vzduch je cítit. Zkrátka i v mírných kopcích, na které jsem zvyklá, funím jak Francouzský buldoček.
Dech beroucí výhledy na vrcholky Alp však stojí za veškeré úsilí. Bolest svalů i dechová nedostatečnost zmizela. Z Chörbsch Horn míříme bajkerkou přes osadu Frauenkirch do Davosu. Nutno zdůraznit, že Davos a okolí je pro bikery milující techničtější sjezdy a downhilly něco jako Mekka.
Cestou probíháme stádem krav, které jsou na nápor turistů, běžců a bikerů evidentně zvyklé. V naší přítomnosti nehnou ani brvou, což se nedá říct o našich kravách, jež by houfně běžely včele s býky za námi.
Seběhnout 1500m výškových docela prověřilo vazy. Spletli jsme si totiž cestu, neb všechny jsou značené červeně, kdy ta námi vybraná skončila loukou. Naštěstí jsme v dolině viděli Davos. Tož jsme to střihli dolů kopcem tak prudkým, že jsem byla vděčná místním farmářům za nepokosenou louku. Tráva sloužila jako poslední záchrana před držkopády. Po dlouhé době jsem cítila po běhu i stehna.
V kempu nás vítá ledovcová řeka Landwasser, jež skýtá po 22km parádní osvěžení. Ledová řeka nabíjí energií stejně jako zubatící se vrcholky východních Alp a klikatící se bikerské cestičky. Ač bych měla být vyřízená, cítím, jak dosažené alpské vrcholy nabily lví silou.
1 komentář u „Dosažení vrcholu nabíjí lví silou“