Doba, kdy žáci seděli 45 min bez hnutí v lavici, je dávno pryč. Dnes se učitelé snaží žáky průběžně aktivizovat. Aby ne, zkuste si vést 45 minut monolog tak, aby to někoho bavilo. To není smyslem vzdělávání. Cílem dnešních škol je především práce žáků. Jen tak se učí zodpovědnosti a samostatnosti. Mimo jiné právě aktivita žáků nejvíce rozvíjí osobnost dítěte a vede je přijetí zodpovědnosti za svou práci. Samostatné a flexibilní děti se v životě neztratí. Způsobů jak rozvíjet osobnost dítěte během výuky, jsou tisíce. Záleží jen na kreativitě učitele, čím děti zaujme, zrelaxuje a podnítí zájem o nové učivo.
Mnoho učitelů a rodičů si stále chybně myslí, že aktivizační metody jsou jen hraní her, vyplňování pracovních listů a koukání na videa. Prostě servírování učiva, jak na zlatém podnose, což je kardinálně špatně. Smyslem aktivizačních metod je podporovat aktivní a efektivní učení, tvůrčí myšlení a samostatnost. Navíc děti o vyšlapané cestičky a neustálé pomáhání ani nestojí, mají rády ten pocit, kdy „na to přijdou samy“.
V minulých článcích, jsem představila několik způsobů, jak zpestřit běžnou výuku. Celkem jednoduše můžeme začlenit projektovou metodu, kdy žáci plní úkoly v rámci projektu. Vhodné jsou také praktické činnosti, kterými rozvíjíme u dětí morální hodnoty. Vhodně zvolenými domácími úkoly, které baví nejen děti ale (podle referencí dětí) i rodiče. Anebo vhodně zařazenými tělovýchovnými chvilkami.
Mezinárodní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků straší už od roku 2010 (tehdy třetina dětí nedosahovala minima 1h aktivního pohybu denně). Ta nejnovější z loňského roku dokonce prezentuje poměrně alarmující výsledky nedostatku pohybu našich dětí, trávení času u PC, pití alkoholu a dalších neřestí odporujícím zdravému životnímu stylu. Je mi jasné, že jako učitel do výchovy dětí zasahovat nemůžu, co ale můžu (a dělám ráda) je začleňování pohybu do běžné výuky. Díky projektu Coach vs. Teacher jsem zjistila, že pohyb pozitivně ovlivňuje schopnost učení. Zkusila jsem to tedy ve výuce. Během týdne vznikla „angličáková angličtina“, kdy děti v rámci opakovací hodiny aktivně a hlavně rády cvičí.
Další metoda, kterou vám chci představit, je kreativní slovník, kdy se děti učí nová slovíčka pomocí kreslení či lepení slovíček na dané téma (Shop, Free time, Food aj.).
Ano, metoda vychází z brainstormingu, ale neděste se, s přehledem jí zvládnou i čtvrťáci. Je oblíbená i na druhém stupni.Chtěla jsem děti naučit aktivní slovesa. Přemýšlela jsem jaké téma, které by obsahovalo spoustu aktivit, je pro děti přirozené. Zvolila jsem téma Clothes Shop. Fantazii se meze nekladou, proto mezi požadavky projektu byly „vymyslet název obchodu“, jednotlivá oddělení a ceny. Nezůstali jsme jen u slovíček, žáci se naučili i základní fáze, aby mohly zahrát, jak nakupují. Kreativní slovníky lze využít i k opakování, záleží jen na nápaditosti učitele, jak si s výtvory dále vyhraje.
Kromě klasické výuky mě vždy zajímalo, jaké jsou vztahy ve třídě, jaké mají děti zájmy a spoustu dalšího. Stojím si za tím, že učitel by měl vědět, koho učí právě proto, aby mohl zvolit adekvátní metody, učit efektivněji a vzbudit v dětech touhu naučit se něco nového.
Proto jsem zvolila téma Free time, kdy děti měly přinést obrázky toho, co mají rády. Dala jsem jim arch papíru, kde celá třída (24 dětí) kreslily sebe, kolem sebe nalepily své obrázky a následně spojily svou oblíbenou barvou jak svou postavičku s kamarády, tak další zájmy, které měly rády, ale nalepil je kamarád.
Mimo jiné, je vhodné pro zpestření zařazovat i oblíbené anglické časopisy. Jednak jsou v nich zajímavosti, ale také k nim existuje spousta cvičení, digitálních materiálů a písní, které může učitel využít, jak se mu zlíbí.Vidíte, že učit i učit se, může být zábava, jen chtít a nespat na vavřínech. Nicméně je potřeba si uvědomit, že takto připravené hodiny musí být promyšlené a jejich příprava včetně realizace zabere spoustu času. V klasické osmihodinové pracovní době se to opravdu stihnout nedá. Nicméně, učitelství je poslání, jsme tu pro děti. A co vy? 🙂