Víkendy trávím pokud možno aktivně, proto se vydávám do hor. Přesněji do Zakopaného, odkud je jen kousek k Tatrám. Z polské strany Tatry téměř neznám, o to víc mě lákají.
První den i přes nepříliš pozitivní předpověď počasí mizíme objevovat jeskyně. Recenze lákají na jeskyni Mroźna a Mylna, které se nachází na východní straně Doliny Kościeliskej. Jsou tvořeny krystalickým vápencem. Na mapě vidíme v okolí ještě další jeskyně, tak proč je neprozkoumat.
Z informačních tabulek zjišťujeme, že je jeskynia Mroźna zavřená. Rozhodneme se prozkoumat okolní trasy a dát si výstup na nejbližší kopec. Ťapkáme si to pár kilometrů do kopce po kameny dlážděném chodníku, když potkáme turistky. Ty nás informují, že slyšely řvát medvědy.
Bereme turistky s nadsázkou, přece jen si mohly splést medvěda s jelenem nebo jinou vysokou zvěří, jež je v lese běžnější.
Dojdeme k prameni, nabíráme vodu a dáváme pauzu na krátkou meditaci. Zaposloucháme se do ticha přírody, cvrlikání ptáčků.. hotová romantika. Najednou slyšíme zvířecí řev. „Hey, v klidu, to byl asi jelen.“ Když slyšíme další řev z protějšího kopce, jež je mnohem delší, rychle nám dojde, že takhle vysoká zvěř prostě neřve. Chvíli na to slyšíme řev medvěda v těsné blízkosti. Nezdržujeme se zjišťováním, jak moc blízko se šelma nachází a odcházíme rychlou chůzí. Snažíme se nedělat prudké pohyby.
Po chvíli se zastavíme, posloucháme, zda uslyšíme medvěda znovu řvát. Místo toho slyšíme vrčení. „Slyšel jsi to taky?“ Na odpověď nečekám, beru nohy na ramena a snažím se co nejtišeji zmizet. Přece jen jsme to my, kdo narušuje medvědovi jeho teritorium.
Najednou mi nohy vypoví funkci. Jsou jak gumové a nejsou schopny udělat krok. „Nemůžu, neposlouchají mě nohy.“ .. „Dělej!“ Vypnu mozek, soustředím se jen na kroky, kameny pod nohama a ticho přírody. Cca po 30m potkáváme svačící turisty. I přes informaci, že tam řval medvěd, jsou docela v pohodě.
Později zjišťujeme, že výskyt medvědů v Doliny Kościeliskej není ojedinělý. Turisté dokonce vyhledávají medvědy (zvláště zatoulaná mláďata) jako senzaci. Díky tomu není medvěd v dospělosti plachý. V posledních desetiletích se chování medvědů změnilo. To ale neznamená, že nemůže napadnout člověka. Měli bychom si uvědomit, že my jsme ti, kdo přichází do přírody a proto bychom se měli chovat s maximálním respektem.
