Poslední týdny se kolem mě začínají od různých lidí množit otázky „Trénuješ, když ti zrušili všechny závody?“ a „Jak vlastně trénuješ?“ popřípadě „Jak zvládáš nudu v karanténě?“ Trochu mě překvapí, že tyhle otázky slyším i od lidí, kteří ještě nedávno na sockách (sociálních sítích) sdíleli obsah s povzbuzujícími life-quotes a statusy kopírujícími myšlenky nejrozšířenějších webů zaměřených na koučing a dokonce i od sportovců.
Začneme tedy od konce „nuda v karanténě“
Krátkou analýzou sociálních sítí zjišťuji, že nudou v karanténě trpí většinou ti, kdo vnímají karanténu jako nutné zlo, popřípadě nemají zavedený žádný denní režim. Popravdě první, co jsem po dvou dnech home office zavedla, byla „pracovní doba“. Spousta lidí si totiž myslí, že home office znamená posedět si PC a v mezičase umýt okna, pohlídat děti a vygruntovat byt. Opak je pravdou. Zavedením pracovních hodin jsem zkrátila svou práci na 8h denně, nejsem stroj, abych mohla být 24h v pohotovosti. Samozřejmě jsou mezi námi i ti, kdo v důsledku korona-krize sedí doma bez práce. Ti by právě měli využít každou minutu k hledání možných řešení, zkoušení a seberozvoji, protože zůstat ve sladkém stavu nicnedělání je to nejhorší, co může být.
Trénovat, i když zrušili závody?
Ano, závody se přesouvají, některé dokonce ruší. Chápu některé sportovce, kterým to rve žíly, zvláště pokud se na svůj závod těšili a několik let připravovali. Na druhou stranu je fajn si uvědomit, že se svět nepřestane točit. Naopak, vzniká prostor, který lze využít v přípravě a usilovné práci na vlastním posunu či plnění cílů. Docela mě zklamali ti, které bych měla mít za modly už kvůli počtu „beden“, na které se postavili. Konkrétně ti, kteří neustále omílají, jak vylezli po měsíci z baráku, skvěle si zasportovali a nezapomenou zdůraznit, že nikoho nepotkali a celou dobu jeli bomby v roušce. Celkem by mě zajímalo, jak se jim to povedlo, zvláště, když sportují v místech, která jsou profláklá vyšší frekvencí lidí. Nehledě na to, že kolem sebe vidím mnohem víc sportujících lidí, než prvních 14 lednových dní v gymu, kdy každý hrotil novoroční předsevzetí. Popravdě závody vnímám jako součást tréningů. A tréningy (chceme-li slovíčkařit) jsou pro mě časem, kdy můžu makat na svém zdraví, pro své tělo… jen ten čas mám organizovaný do bloků v rámci týdne. Odpověď máte 🙂
Jak trénovat?
To je jednoduché – s radostí. Můžete si vybrat z širokého spektra tréningů, které zveřejňují přímo trenéři. Jet si svoje vlastní aktivity, které jste dělali doposud, anebo se zúčastňovat challenges kolujícími sociálními sítěmi. Uznávám, s trenérem v gymu je to jednodušší už proto, že neustále kontroluje techniku, čímž zamezí případným zraněním a když je potřeba přesně ví, jak motivovat. Na druhou stranu trenér není maminka, která vás povede za ručičku, to největší úsilí musí být v hlavě a srdci. Samozřejmě je nezbytné dodržovat preventivní opatření, neohrožovat ostatní a dát tělu tolik pohybu, kolik potřebuje.
Co tedy dělat, když nevíme? Prostě to, co nás těší a naplňuje tak, jak to umíme nejlépe. Je fajn dál se snažit, dál milovat, prostě dál žít a čelit náročné situaci, ve které se v životě nacházíme.