Život je změna, moje učitelka gramatické části kurzu je převedena na Refresh English Course for Teachers. Novému učiteli dávám asi hodinu. Zjišťuji, že je moc free na to, abych u sebe cítila nějaký posun. Jsem ráda, když mi vedení školy umožní absolvovat Refresh English Course for Teachers u své původní učitelky. Doktorát z pedagogiky jsem samozřejmě zatajila. Překvapením dne je odpolední výuka zaměřená na gramatiku, kde se objevuje moje původní učitelka, paráda, o kvalitní výuku nepřijdu.
Refresh English Course for Teachers je masakr. V kurzu jsme jen dvě, já a norská překladatelka, která se chce vrátit do školství. Úroveň angličtiny je C1/C2. První den jsem jako Alice in the Oxfordland a děkuji bohu za 3 roky analýz zahraničních pedagogických výzkumů, díky kterým jsem se chytala aspoň v odborné terminologii. Chápete správně, analyzujeme pedagogické přístupy a metodologii užívané při výuce angličtiny, okořeněné odbornou pedagogickou terminologií. Po třech hodinách jsem vyšťavená jak čerstvě vymačkaný citrón ale šťastná, protože znám spoustu nových metod, jak obohatit svou výuku. Právě tohle jsem po necelých 15 letech praxe potřebovala.
Teď mě čekají ještě 2h gramatiky a speaking až do 18h. Užívám si to, přesně tohle jsem chtěla.V dalších dnech jsme se podrobněji zaměřujeme na komunikační, lexikální a komprehensivní přístupy. Samozřejmě z hlediska metodologie. Dostáváme spoustu podnětů na literaturu a hry. Naštěstí mě omezují limity váhy zavazadel, takže místním knihkupectvím decimuji aspoň sklady her. Co se týče výuky jako takové, učitele v Oxfordu používají klasiku – tabule, fixy. Ne, že by byli proti posledním výkřikům IT technologie, ale tu využívají jen k oživení výuky.
Během výuky střídají různé přístupy, kdy dominuje komprehensivní. Staví především na porozumění, základě míry porozumění jdou buď víc do hloubky, anebo volí další postupy tak, aby porozuměli téměř všichni. Opakovací část výuky patří TPR (Total Physical Response). Nehrozí, aby se během výuky sedělo, zapojení jsou úplně všichni.
Hlavní rozdíl v přístupu mezi GB a CZ školstvím je v tom, že v GB školství pracují hlavně studenti.
Dokonce ani na základních školách nepoužívají tolik u nás oblíbené pracovní listy, předtištěné části zápisu, obrázky a to ani u žáků s IVP. Učitelé se nezaměřují na množství faktů, ale jen na základní učivo, na které postupně nabalují další informace, ale až tehdy, kdy jsou si jistí, že došlo k porozumění u většiny žáků. Z toho vyplývá, že bystřejší žáci pracují hodně samostatně na komplexnějších úkolech.
Přístup k žákům s IVP a pomalejším, mě v GB docela překvapil. V našich školách jim věnujeme maximální úsilí (soudě podle zkušeností z vlastní praxe), kdežto v zemi, kde se zrodil jeden z hlavních proudů alternativního školství, neservírují nic na zlatém podnosu, ani kdyby se rodiče vztekali. Když jsem se pídila po tom, proč přistupuji k žákům tak tvrdě (ve srovnání s CZ školami), bylo mi řečeno, že servírovat poznatky na zlatém podnose nikoho nerozvíjí. Smyslem vzdělání je umožnit žákovi, aby si na to přišel sám a prožil úspěch, který mu přinese „AHA moment“, protože učení spojené s emočním prožitkem je mnohem trvalejší.
V tomto jim dávám za pravdu, stojí na tom koneckonců i psychologie učení. Také vidím, že z tamních žáků doslova čiší zvídavost, což je u nás typické spíše na prvním stupni. Minimálně máte další podnět k zamyšlení. Ať zvolíte jakýkoliv přístup a metodu k splnění svého didaktického cíle, přeji vám mnoho „AHA momentů“ u vašich žáků.